Kolektiv Koalice NeNa
24.11.2022
Kvantitativní výzkum poukazuje na rozšířenost mýtů o domácím násilí a genderových stereotypů
Téměř polovina Čechů si myslí, že manžel má právo na sex se svou ženou (48 %). 56 % Čechů se domnívá, že k domácímu násilí dochází také proto, že žena svého manžela nebo partnera vyprovokuje. To vyplývá z výzkumu realizovaného agenturou Kantar Hoffmann pro společnost IKEA, Univerzitu Karlovu a Koalici NeNa.
Reprezentativní kvantitativní výzkum na dospělé populaci ČR ve věku 18–65 let se zaměřoval zejména na veřejné mínění o domácím násilí. Výzkum se nesnažil zaplnit mezeru v oblasti zjišťování výskytu daného jevu, ale poskytuje ucelený pohled na postoje české populace k domácímu násilí včetně předsudků, jež v této oblasti panují a jež mohou osobám ohroženým domácím násilím bránit v řešení jejich situace.
Veškerá data uvedená v tomto článku vychází ze závěrečné zprávy k výzkumu, kterou na základě podkladů od agentury Kantar zpracovaly Blanka Nyklová (Sociologický ústav AV ČR, v. v. i.) a Dana Moree (Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií). Výzkum byl realizován v rámci spolupráce na projektu Za bezpečný domov (IKEA, Univerzita Karlova a Koalice NeNa).
Vybrané výstupy výzkumu
Většina dotázaných je přesvědčeno, že domácímu násilí by se mělo věnovat více pozornosti (84 %). 48 % dotázaných se domnívá, že se téma týká velké části společnosti, přičemž 36 % si naopak myslí, že se domácí násilí týká jen okrajové části společnosti, přesto by se mu mělo věnovat více pozornosti. Pouze 11 % dotázaných se pak domnívá, že se jedná o přeceňované téma. To jsou relativně pozitivní výsledky, nicméně i přesto výzkum odhaluje, že ve společnosti stále převládá řada mýtů a dezinterpretací:
Co je domácí násilí?
- 38 % dotazovaných si myslí, že domácí násilí končí, když oběť násilníka opustí.
- O skutečném domácím násilí můžeme hovořit pouze tehdy, pokud dochází i k fyzickému násilí: to se domnívá 16 % dotazovaných.
- To, že sexuální násilí není běžnou formou domácího násilí, se domnívá téměř třetina dotazovaných (30 %).
- 52 % dotazovaných se domnívá, že domácí násilí se odehrává výhradně doma.
- 75 % dotazovaných se domnívá, že domácí násilí je nejčastěji důsledkem psychického problému.
Tyto představy o tom, co je či není domácí násilí mohou vést k tomu, že oběti nevyhodnotí to, co prožívají, jako domácí násilí a nevyhledají pomoc. Domácí násilí je potřeba vnímat komplexně: neprojevuje se pouze jako fyzické násilí, ale též jako násilí sociální, ekonomické, psychické a často i sexuální (to ovšem neznamená, že oběť musí nutně zažívat veškeré tyto formy). Právě ohledně sexuálního násilí pak panuje silné společenské tabu, což naznačují i výsledky výzkumu. Řešení problematiky také nepřispívá vnímání domácího násilí jakožto jevu vyskytujícího se pouze v rámci soukromého prostoru (domova): naopak řada obětí zažívá projevy násilí též mimo domov nebo v online formě (kontrola telefonu, sledování aktuální lokace oběti, vyžadování okamžité odpovědi kdykoliv o to násilná osoba požádá, například pokud je oběť v práci, apod.).
Dalším nebezpečným a široce rozšířeným stereotypem v české společnosti je přesvědčení o tom, že ukončením násilného vztahu dochází i k ukončení či zastavení násilí, což je v rozporu s fakty – zatímco k ukončení násilí odchodem může dojít, není to nutný následek a v některých případech může naopak dojít k vyhrocení násilí či k jeho transformaci v jiné typy násilného chování1.
Tři čtvrtiny dotázané populace věří, že domácí násilí je nejčastěji důsledkem psychického problému a shoda na tomto postoji panuje napříč všemi sledovanými skupinami. Jedná se o stereotyp, který je velice silně rozšířen a který může být důsledkem individualizace tohoto jevu – u domácího násilí bývají zdůrazňovány specifické okolnosti, a naopak je odhlíženo od podmínek, které pro něj vytváří společenská nastavení, právě včetně stereotypů2.
Koho se domácí násilí týká?
- 41 % dotazovaných se domnívá, že domácí násilí postihuje hlavně sociálně znevýhodněné rodiny.
- 22 % dotazovaných se domnívá, že lidé s vysokoškolským vzděláním se nestávají obětmi domácího násilí.
- To, že je domácí násilí součástí romské kultury, se domnívá 41 % dotazovaných. Naopak pouze 24 % dotazovaných se domnívá, že je domácí násilí součástí české kultury.
Tato vybraná data poukazují na řadu stereotypů souvisejících s představou, že domácí násilí je přítomno pouze u určitých skupin populace (sociálně znevýhodnění, Romové, aj.), a naopak jiným skupinám se vyhýbá (lidé s vysokoškolským vzděláním). Z praxe pomáhajících organizací však víme, že se domácí násilí vyskytuje napříč různými skupinami české populace. Tyto stereotypy však opět mohou fungovat jako bariéry ve vyhledání pomoci: zejména u těch obětí, které do těchto stereotypních kategorií nespadají a které tak mohou mít pocit, že to, co zažívají tedy nemůže být domácí násilí.
Systém pomoci obětem domácího násilí
- Párovou terapii vnímá jako účinné řešení domácího násilí 58 % dotazovaných.
- Oběti domácího násilí se zbytečně bojí, že jim nikdo neuvěří: s tímto výrokem souhlasí 79 % dotazovaných.
- 49 % dotazovaných se domnívá, že ženy se často svým partnerům mstí tím, že je obviní z domácího násilí i když se nic takového nestalo.
Data o vnímání systému pomoci obětem domácího násilí také ukazují prostor pro zlepšení veřejného mínění: převládá například přesvědčení, že párová terapie je vhodný nástroj pro řešení této problematiky, ačkoliv se nejedná o odborníky doporučovaný postup3. Párová terapie je možná v případech, kdy se jeden partner nebojí toho druhého, kdy mohou oba otevřeně a bezpečně popsat co chtějí řešit a pojmenovat. Mylně však bývá domácí násilí zaměňováno za problém v komunikaci. Domácí násilí není komunikační problém: jde o uplatňování moci, kontroly a násilí ze strany jednoho partnera vůči druhému (obvykle vůči partnerce).
Většina dotazovaných se také domnívá, že oběti by se neměly bát, že jim nikdo neuvěří: i to je v rozporu s reálnou praxí organizací přímo pracujících s oběťmi domácího násilí. Oběti často hovoří o tom, že se setkávají s nedůvěrou ze strany jejich blízkého okolí či jiných pomáhajících odborníků nebo institucí v systému pomoci.
Ve společnosti také převládá mýtus týkající se falešných obvinění: ta jsou vnímána jako častý nástroj msty. Aktuálně neexistují relevantní dostupná data v této problematice, nicméně z praxe pomáhajících profesí vyplývá, že výskyt falešných či křivých obvinění je minimální. Považujeme proto za důležité poukázat na to, kým a za jakých podmínek je obvinění z domácího násilí označeno za falešné a za jakých okolností je problematika falešných obvinění často zmiňována:
- Často se setkáváme s tím, že je problematika falešných obvinění využívána účelově k nabourání debaty o domácím násilí a odvedení pozornosti jinam.
- Někdy jsou případy, kdy se oběť vrátí do násilného vztahu, kdy stáhne trestní oznámení nebo odmítá v trestním řízení pokračovat, označeny za falešné obvinění: toto je hluboké nepochopení problematiky domácího násilí. Některé oběti takto činí z mnoha důvodů: ze strachu z pachatele, z důvodu ekonomické závislosti, z obavy že se násilí zhorší, z obavy jaký to bude mít dopad na děti (čehož často násilné osoby využívají a vyhrožují obětem, že své děti již nikdy neuvidí), z důvodu nedostatku podpory ze svého okolí, at..
- Některá trestní řízení ve věci domácího násilí jsou zastavena z důvodu nedostatku důkazů: ani tato situace nemůže být prvoplánově bez bližšího prozkoumání označena za falešné obvinění.
- V neposlední řadě je tato taktika často využívána násilnými osobami, často právě v situaci, kdy nejsou (pro nedostatek důkazů nebo z jiných důvodů) odsouzeny: jako formu trestu pak podávají trestní oznámení proti oběti za křivé obvinění.
Genderové stereotypy a obviňování obětí
- 52 % dotázaných souhlasí s tím, že partner/ka má právo na sex se svým partnerem/partnerkou.
- K domácímu násilí dochází někdy také proto, že žena svého manžela/partnera vyprovokuje: s tímto výrokem souhlasí 56 % dotazovaných.
- 29 % dotazovaných souhlasí s tím, že pokud se žena nestará o domácnost, je pochopitelné, že to vůči ní může vyprovokovat násilí.
61 % oslovených nesouhlasí s tím, že by rovnost mezi muži a ženami mohla snížit výskyt tohoto násilí. Spolu s tím, že si 36 % dotazovaných myslí, že ženy páchají domácí násilí stejně často jako muži, tato čísla poukazují na to, že domácí násilí ještě stále není v české společnosti převážně chápáno jako součást genderově-podmíněného násilí, a tedy ani jako problematika související s otázkou rovnosti žen a mužů.
Tato data tak vybízí k větší osvětě o tom, jak jsou tyto dvě oblasti provázány: domácí násilí je genderově-podmíněným násilím, protože nejen pramení v genderových stereotypech, tradičním pojetí genderových rolí a v nerovnosti žen a mužů, ale dále tuto nerovnost prohlubují, neboť jsou jeho oběťmi výrazně častěji ženy, které tak musí čelit dlouhodobým negativním dopadům (psychickým, ekonomickým, sociálním). Proto je násilí významnou bariérou v naplňování rovnosti žen a mužů.
Závěrečná výzkumná zpráva
Úplnou závěrečnou výzkumnou zprávu si můžete přečíst zde.
Kvantitativní výzkum vznikl v rámci projektu Za bezpečný domov, který je realizován ve spolupráci se společností IKEA, Koalicí NeNa a Univerzitou Karlovou (2019–2022).
Návrh výzkumu za použití veřejně dostupných baterií otázek a odborné konzultace Branislavy Marvánové Vargové, Jitky Polákové a Jaroslavy Chaloupkové v rámci projektu ,,Covid 19 Emergency Community Support“ připravily Blanka Nyklová a Dana Moree.
Překlad dotazníku zajistila agentura Kantar.
Sběr dat a jejich analýzu vypracovala agentura Kantar Hoffmann.
Jazykovou korekturu provedly Iva Peterková a Anna Hrudková.
Grafické zpracování Jan Wasserbauer / we do marketing.
Závěrečnou zprávu z výzkumu zpracovaly na základě podkladů od agentury Kantar Blanka Nyklová (Sociologický ústav AV ČR, v. v. i.) a Dana Moree (Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií).